V dnešním díle se budeme věnovat smrku, který volně navazuje na publikované video s našimi tesaři, kde jste mohli vidět, jak si poradili se smrkem při tesání.
- Dřevo smrku je smetanově bílé až nahnědlé, s výraznými letokruhy. Je to dřevo měkké a poměrně lehké. Má dlouhá vlákna, štípe se snadno a velmi lehce.
- Tesaři smrky využijí třeba na trámoví, krokve, bednění i podbití. Truhlář na tzv. selský (měkký) nábytek. Ze starých trámů se zhotovují repliky truhel, komod, skříní apod.
- Jedná se o naše nejužitečnější užitkové dřevo. Používá se nejen jako stavební materiál, ale i jako palivo a k výrobě dřevoviny a papíru.
- Nejlepší dřevo mají smrky ze svojí přirozené oblasti: z poloh horských. Horské smrky vynikají stejnoměrnými, úzkými letokruhy a stejnoměrnou strukturou vůbec. Dají se tak dobře štípat na tenké plátky.
- Smrk nemá zřetelné jádro, je žlutobílé s ostře vyznačenými letokruhy. V letokruzích vrstva pozdního dřeva přechází do dřeva jarního. Dřeň je úzká, má nanejvýš 0,5 cm. Příčný řez je bez lesku, podelné řezy jsou slabě lesklé.
- Jedná se o dřevo poměrně trvanlivé. Ve vlhku vydrží o polovinu méně, v suchu o čtvrtinu méně než dub. Na čerstvém vzduchu je méně trvanlivé, než dřevo borové, ale trvanlivější, než jedlové a to díky obsahu pryskyřice.
Dobře se řeže, hobluje, frézuje, klíží, moří, natírá a barví. Poměrně málo se bortí a sesychá. V suchu je velmi trvanlivé. Snadno ale zahnívá a dává se do něho houba.
Zvláštností je tzv. rezonanční smrk (kmeny s velkou hustotou letokruhů), ze kterého se vyrábí hudební nástroje.
Zdroje:
Anatomie Dřeva, Dr. Kavina
Stavby dřevěné a ze staviva hrazděného, MGR Třešťský
Lesy čr